Ptz kdybych se kdysi řídila radami, kteří mi druzí říkají, tak nejsem tady, ale žiji úplně jinéj žiwot, možná kdybych byla wíce odwážná, nežiji we stresu, a rychle přejdu problémy, které se nademnou stahují jako mraky, koukám na swět trochu wíce optimisticky a pewně doufám, že to tak má býti.
Jenže rady w dětství (cca 9 letech) jsem brala na lehkou wáhu, wíce jsem užíwala, ale jen do doby než jsem přestoupila na jinou školu v pátý třídě, pak se totiž wšechno proti mne otočilo, šikana tam we škole byla na denním pořádku,a já si zřejmě myslela, že i tak to má býti, že rady, které mi jako malé dáwali rodiče, se mně teď wracejí jako odplatou za to, co jsem pro ně neudělala...
.. že to tak spráwně má býti, škola se mnou pěkně zamáwala, pamatuji si, že we swých 14 letech jsem už neměla chuť do žiwota, weškeré problémy, které jsem měla, jsem řešila mimo školu, časem se na to ale přišlo, ptz neomluwených hodin docela dost přibýwalo, učitelé se obrátili na moje rodiče, a tehdy wšechno prasklo, jo jo je to tak !!!
Je to krutý, ale prawdiwý, tehdy jsem nebyla jediná, kdo byl na škole "šikanowán" bylo nás docela dost, .. :-(
Možná proto, jsem potom to incidentu měla na poslední rok odejít na jinou školu, ale já neodešla, pár lidí mne přemluwilo ať zůstanu, že se mne zastanou, a zastali, s některými, ještě do dneška kamarádím, jsou to skwělí pohodáři, je s nimi sranda a zábawa,a i když jsou to kluci, jsou často lepší než nějaký kamarádky, wíce dodají sílu žít a jak říkám optimismus je u nich třídou nebo wzorem, mám je ráda takowý jaký jsou, a rozhodně je měnit nechci.
Díky nim, se můj žiwot změnil k lepšímu a jsem jim za to zawázána.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat