"Začalo to nedáwno, měla jsem pocit, že mi nikdo nerozumí, že se na mne každý díwá, a když něco potřebuji, jako rázem se wšichni otočí zády, jako .. jako bych byla nějaká prašíwá..", říká Anička P.
"Lidi se mnou cloumají a manipulují jako bych byla nějaká wěc, s kterou si mohou dělat cokoliw, cokoliw chtějí, a já se nezmůžu na nic, jen na to mé trápení, které ani časem, který mu dáwám neustupuje, nebo nechce ustoupit ... ":-(
"Píše se den 14.čerwna, na ten den nikdy nezapomenu, je sobota .. Hned ráno když vstáwám je mi na nic, napadají mne různé myšlenky, jaký by to bylo, kdybych tu nebyla, jestli by se něco dělo neb stalo, neb by to bylo wšem jedno ... nechce se mi tady býti v tomto swětě plné zloby, nikdo mne nemá rád", stále líčí swůj příběh teprwe 17-letá Anička.
"Z nudy, kterou mám, vlezu k PC a prohlížím se hnedka několik internetowých stránek plného nebezpečí, šikany, násilý, ponížení a deprese .. najedu na fotoalbum, kde nalézám spoustu fotek, týkajicí ho se sebeubližowání a sebezneucnění .. napadne mě, proč to lidi dělají, u každého obrázku je udaný důwod, čtu ho": "Konečně cítím bolest, cítím se sama se sebou neskokojena, ale zároweň alespoň něco cítím .." Když se nad tím zamyslím, říkám si, zkusím to, třeba to bude fungowat ... funguje, konečně cítím to uwolnění, že jsem wolná, ale zároweň pociťuji, že něco není w pořádku ... ":-/
"I přes to, je to se mnou čím dál tím horší, ptz když na to dostanu chuť, tak si uwědomím, že jizwy zůstanou w člowěku napořád a možná za 15 let zmizí, ale co do té doby?? Jak dlouho mě to bude bawit, než se říznu pořádně ... Jak dlouho budu odoláwat sebewražebným pocitům, časem se neubráním, a zase to udělám, ptz wím, že mi to dělá dobře..:-/"
"Co byste dělali na mém místě Wy?"
