Jednou je člowěk prostě nahoře jindy dole, to k žiwotu patří, nebo ne? Člowěk "nahoře" se může radowat ze žiwota, smát se a dělat wše, co ho bawí, jenže nic netrwá dlouho, jak se říkáwalo .. Pak se totiž během jedné minuty wšechno obrátí wzhůru nohama -- propadá panice, padá pořád níž. Je ponižowán před okolím a hlawně si připadá na wšechno sám je pořád smutný a někdy i úzkostliwý jako by měl z něčeho strach, jako by už žádnou danou situaci nezwládal, wzdaluje se od okolí, kamarádů a někdy i od rodiny, příjde mu, že wšechno může on (ona). Často se nechce bránit.. už nic nenalézá, co by ho potěšilo, chce jen skončit ze žiwotem, myslíte, že má ??
