ŽIWOT MŮJ ...

ŽiWot je pro mne welká náhoda,
která si se mnou nadále zahrávááá.

Kdyby mě měl alespoň někdo z kamarádek trochu rád,
nepřipadala bych si tolik samotná.

Proč jsou lidi ke mě tolik " ubohý"
a nesnaží se mi ani omluwit.
Copak se jim na mne zase nezdá,
proč se vždycky wšechno spaská??

Wždyť nejsem wůbec špatný člowíček,
když se řídím swým wlastním srdíčkem.

Zdá se mi to nebo bdím,
že pomoc už neuwidím.

Mám wšechno předem už wzdát
nebo začít konečně bojowat ?!

Ale jak?!
Když mi každý musí něco wyčítati,
přesto se to snažím malinko pochopiti,
avšak snahy mé se začínají na opačnou stranu hnát..

Pomohla by mi pomocná ruka snad...
Abych se zase wydala tím spráwným směrem
a lidi chápala jen s dobrým úmyslem ...